
Aiko's Shinx
24. března 2016 v 14:17
Komentáře
[1]: Shinx tě se zamračeným výrazem pozoruje. Jakmile domluvíš jenom si sedne do trávy, nakloní hlavu a odfrkne si. "Takže ty máš být moje nová trenérka? Malá holčička co miluje zápasy? zábavné," procedí mezi zuby. "A samozřejmě, že jsem shinx! Co bych byl jiného?! Malý usmrkaný Pichu? Ne! jsem Shinx!" okřikne tě naštvaně.
[2]: Ani ne tak překvapeně jako klidně poslouchám Shinxe bez změny výrazu. "Malá holčička? Dobře, ale ty máš nulové zkušenosti stejně jak já, když jsi se narodil z vajíčka v laboratoři," oznámím mu klidně. "Ano, jsi Shinx, to vím už od začátku, proto to říkám tak jasně," vysvětlím. "A nač křičet? Křičím snad já?" ušklíbnu se. "Navíc, ještě si mě neviděl zápasit. Sice jsem ještě nezápasila, ale o pokémonech si troufám říct, že toho znám celkem dost," dodám.
[3]: Shinx si odfrkne. "Když víš, že jsem shinx proč se tak divně ptáš. Ke všemu jak můžeš vědět, že jsem narodil v laboratoři? Nevíš o mě nic tak ticho buď," otočí se k tobě zády a radši čučí do vody v jezeře. Další poznámky, ohledně toho, že tě ještě neviděl zápasit totálně ignoruje.
[4]: Sleduji Shinxe. "Vím o tobě málo, ale něco vím. Mluvila jsem totiž s profesorem, chtěla jsem o svém pokémonovi něco zjistit," můj klidný tón se stále nemění. "Navíc nechápu, proč se urážíš. Myslela jsem si, že máš navíc, že se s tím budeš chtít alespoň trochu poprat a né čumět do vody jako teď," dodám odhodlaně získat zpět jeho pozornost. To mám ale pokémona, ale vidím v něm skrytý potenciál. Určitě z něj bude dobrý parťák, jen cesta k tomu bude dlouhá.
[5]: Shinx nadále čumí do vody. "Nejsem uražený, jsem naštvaný, že jsem musel za trenérku dostat tebe! Takovou otravnou a vychloubačnou, že má ráda zápasy a že toho ví hodně a blbalbabla." Shinx hrábne packou do vody a poté se na tebe otočí. "Dokud jsi nezápasila nemůžeš říct, že máš ráda zápasy! Já zápasil! Já je mám ráda. Dokud jsi nezažila jaké je to stát na straně zápasiště, nemůžeš říct, že toho víš o pokemonech hodně," dookončí řeč a kouká na tebe pořád naštvaně.
[6]: Poslouchám Shinxe a cítím se trochu provinile-měla jsem začít jinak a měla jsem víc přemýšlet o tom, co říkám. "Teď to děláš i ty-říkáš, že jsem otravná a vychloubačná, ale vždyť jsi mě ani pořádně nepoznal," řeknu a můj klidný hlas se změní v roztřesený a nervózní. "Tak-budeme tady stát, nebo se pohneme z místa?" otočím se k Shinxovi zády abych si vzala na záda svůj batoh. Chci hlavně odejít, aby nebylo poznat, že jsem z toho a tak trochu pryč. "Já tady navždycky sedět nebudu. Vydala jsem se na cestu, abych to zkusila-to, o čem tady mluvíš. Chci něco dokázat," oznámím mu. "Buď si naštvaný jak dlouho chceš, ale já se aspoň o něco pokouším," zamračím se a čekám na jeho reakci. Není jediný, kdo se umí mračit.
[7]: Sleduje tě a jenom se ušklíbne. "Teď se mýlíš. Poznal jsem tě krátce a tohle byl můj první názor na tebe, kdo ví, třeba se časem zlepší. Nevím jak bys chtěla jít jinam. Mě se tady líbí," lehne si provaktivně do trávy, jelikož si všiml tvého lehce nervózního pohledu.
[8]: Zamračím se když si Shinx lehne do trávy. "Líbí? Vždyť je tady nuda," namítnu a rozhlédnu se po prázdném okolí-nikde ani živáčka. Opět si sednu na lavičku. "Dobře, jak chceš," ušklíbnu se a sleduji ho. Já se jen tak nevzdám.
[9]: "Nuda tu sice je, ale je tu klid a já jsem unavený. Víš, zkus si někdy být v pokeballe tak dlouho jako já. Je to unavující a čerstvý vzduch je něco jako skvělý uspávač," protáhne se a zavře oči, podle všeho se chystá jít spát.
[10]: Usměji se na usínajícího Shinxe. "Máš pravdu, jen se prospi," uznám. Zatímco Shinx usíná, rozhodnu se porozhlédnou po něčem k snědku. Určitě mu vyhládne, až se vyspí.
[11]: Shinx otevře oči, jakmile zistí, že jsi zmizla usměje se. "Jej," postaví se na nohy a vydá se úplně opačným směrem než jsi odešla ty, za účelem v okolí něco prozkoumat.
[12]: Zatímco prozkoumávám okolí, všimnu si, že Shinx zmizel. Nejdřív mě pohltí panika, ale pak si všimnu, že je jen kus od místa, kde před chvílí ležel. POzorně jej sleduji, co bude dělat.
[13]: Shinx pokračuje rychlým krokem podél jezera, než se ti ztratí dokonale z dohledu. Najednou uslyšíš jenom zavrčení "SHINX!" a následné řvání jiného pokemona.
[14]: Rychle přiběhnu k Shinxovi abych zjistila, co se děje.
[15]: Shinx vítězoslavně stojí nad malou rattatou, kterou drží pod krkem, několikrát cvakne zubama. Rattata se rozkřičí ještě více.
[16]: "To je velmi hrdinné, útočit na malého pokémona," zakoulím očima. "I když taktiku máš dobrou," hlesnu a zahledím se na Rattatu na kterou namířím pokedex, abych zjistila, jakého je levelu.
[17]: Shinx si tě všimne, zvedne provokativně packu a Rattata zdrhne ještě předtím než pokedex cokoliv zaznamená. "Malá a drzá, jako ty," pronese a packou praští do berry, zřejme patřila rattatě, tak aby si jí dostal blíže, spokojeně se do ní zakousne.
[18]: "A ty snad malý a drzý nejsi?" ušklíbnu se a vrátím pokedex hezky do kapsy. "Koukám, že si se občerstvil sám," vzdechnu a posadím se do trávy. Jsem unavená jako kdybych nespala pár dní, ale spát nehodlám. "Takže, co chceš dělat teď?" zeptám se se zdviženým obočím Shinxe když dojí.
[19]: Shinx nespokojeně zavrtí ocasem. "Něco, kde mi nebudeš stát pořád za zadkem," pronese hodí do sebe bobuli olízne se a rozhlédne. Když si všimne, že jsou všichni pokemoni pryč zamručí. "Rušíší mi další kořist," zvedne se ze země a vydá se rychlým krokem opět pryč.
[20]: Pokrčím rameny a zůstanu na místě. "Tak si jdi, já se jen snažím,"hlesnu a zašťourám klacíkem do zeminy. Jak se s ním mám kruci sblížit když o to nestojí? Naštvaně kopnu do kamínku přede mnou. Snažím se jak nejlépe můžu, ale nevím, jak dál. Přemýšlím, s jakou "kořistí" zase přijde.
[21]: "To je to, že se snažíš," pronese Shinx a obchází křoví, jestli tam něco není.
[22]: "To se snažit nemám? Snažím se tak moc?" zeptám se sama sebe a opřu hlavu o kmen stromu. Asi se opravdu snažím až moc, prostě tomu nechám volný průběh. Stále ale očkem pozoruji, co dělá Shinx.
[23]: "Ano, děláš že víš všechno a snaží si ke mě najít cetu i když já nechci! Nehodlám ti tu cestu ukázat jenom tak. Možná by ses měla přestat snažit," z ničeho nic skočil do křoví a v tlamě držel další bobuli, kterou okamžitě spolkl.
[24]: Usměji se nad další bobulí. Tak jo, nechám toho a nechám to být. S touto myšlenkou vytáhnu telefon a rozhodnu se zahrát hru starou alespoň sto let-Tetris. Zatímco se snažím skládat správně ty barevné kostičky, nechávám dělat Shinxe co chce.
[25]: Shinx se na tebe dívá. Sedne si na zem a opět lehne. "Tenhle přístup je taky špatný!" ozve se Shinx.
[26]: "Tak já už nevím," zakryji si tvář dlaněmi. "Dobře, tak mi řekni, co mám dělat. Pochop prosím, že si můj první pokémon, nemám tušení, co mám dělat s pokémonem, který je tak..neposlušný," vzdychnu a hodím mobil zpátky do batohu.
[27]: Shinx se usměje. "Takže přiznáváš že nevíš o pokemonech všechno," je to vítězný úsměv co se mu prožene po tváři.
[28]: "To jsem nikdy neřekla," ušklíbnu se," ne nevím o nich všechno," kývnu hlavou. To snad neví nikdo.
[29]: Zamručí. "Prostě se nevnucuj, vadí mi to jak jsi hnedka řekla, že máš ráda zápasy. Je to jako by jsi řekla: 'Má ráda zápasy takže já mám taky ráda zápasy' a je mi jendo jestli to byla pravda nebo ne."
[30]: "Dobře, pokusím se," řeknu vážným tónem a kývnu hlavou. Poté se zvednu a trochu se protáhnu. Za tu doba co tu sedím mi zdřevěněly nohy. "Tady není nic zajímavého. Takže-jdeme?" zeptám se ho a ukážu na prašnou cestu vedoucí z tohoto lesíku.
[32]: "Takže, kam půjdeme?" zeptám se Shinxe. "Navrhuji něco, kde nebude nuda," navrhnu, ale sama nevím, kde něco takového je. "Co kdybychom šli k řece,"navrhnu, když si všimnu velké cedule, která označuje různá místa.
[33]: Shix se na tebe podívá. "Co máš pořád s vodou, bojíš se krajiny? Nebo Hor? Mysíš, že kdyby na nás zaútočil kamený pokemon, žebych prohrál?" zeptá se tě lehce naštvaně.
[34]: "Popravdě, trochu ano," přiznám, protože nechci nic zastírat. "Ale nevím, jestli bychom mohli zvítězit nad silným kamenným pokémonem jen s dvěma útoky," pokrčím rameny a vytáhnu pokedex. "Ale můžeš se nějaký elektrický útok naučit," prohlásím.
[35]: Oprava-
"Okej, máš pravdu. Trochu se bojím," přiznám a na tváři se mi objeví rozpačitý úsměv. "Ale jestli si troufáš, můžeme zajít do blízkých hor. Alespoň bych viděla, jak zdatný jsi v boji," oči mi zazáří zvědavostí. Profesor mi něco o Shinxově povaze řekl, takže vím, že zápasy má rád.
[36]: Shinx si odfrkl. "Jsem silný, jsem silný a tebe k tomu nepotřebuje," na otázku ohledně hory neodpověděl, možná i ignoroval, ale spíše jí nechtěl slyšet.
[37]: Sednu si na kámen. "To jsem opravdu tak špatná?" uchechtnu se. "Proč se mnou nezkusíš alespoň jeden, jeden jediný trénink nebo zápas?" nadzvednu obočí.
[38]: Shinx se na tebe podívá a zamračí se. "Jelikož by mi bylo jasné, žeby to dopadlo jak nejhůř mohlo a proto si radši budu dělat věci sám,"
[39]: "Jak to tak můžeš jasně vědět," tentokrát se zamračím já. "Pořád jen usuzuješ z prvního dojmu. Ty se totiž ani nechceš snažit a to je-podle mě-slabé," založím ruce na prsou.
[40]: Shinx se rozběsní. "Neviděl jsem tě trénovat tak nevím! A to je lež! já bych se snažil! Ale to by jsi musela mít více zkušeností než jenom jsem malý holčička a vím všechno nejlíp! A první dojem co jsi na mě udělala byl strašný! Tak se nediv že se tak chovám!" zamračí se odfrkne si. Kdyby jsi nebyla jeho trenérka a on neměl trochu úcty kousl by tě.
[41]: "Tak já už nevím, co mám dělat!" křiknu na něj. Tak a teď jsem opravdu naštvaná. "Kolikrát ti mám ještě opakovat, že jsi můj první pokémon, ano nemám zkušenosti, ale aspoň to chci napravit!" pokračuji s žárem v očích,"nikdy jsem neřekla, že vše umím, jen si myslím, že nejsem bůh ví jaký mrně, to si myslíš jen a jen ty. Pokud vím, byl si to ty, který se vychvaluje, jak by překonal pokémona s typovou výhodou jen se dvěma útoky," můj hlas se teď již trochu uklidní, ale opět mi zase rychle dojde, že teď na sebe koukáme nepřátelskýma očima v té nejpříšernější situaci.
[42]: Shinx tě propodává pohledem. "Tak kdy si mluvila s profesorem, tak sis měla i zistit jak na mě udělat dojem. Jo profesor ten to uměl," zamyslí se shinx.
[43]: "Na to jsem chtěla přijít sama. Nevěděla jsem, že to bude tak těžkém," vzdychnu. "Profesor? A ten dělal tedy co, když to tak uměl? Jak si tě získal? Protože mě v tuhle chvíli přijde, že to skoro nemožné," řeknu na rovinu.
[44]: Shinx se uchechtne. "Nevnucoval se, nechal mě být, dal mi nažrat, občas mě pevně chytil pod krkem, když jsem něco udělal. Přesto vypadal důstojně a vyzařoval autoritu. Což ty bohužel ne,"
[45]: Zaklepu rukou abych ovládla ho také chytit pod krkem. "Mám tě tady chytit pod krkem?" zamračím se a pohodím si batoh na druhé rameno.
[46]: Shinx se začne vrčet. "Kéž by jsi to uděla hnedka, když jsem po tobě vyjel, ale nevím za co by jsi mě chtěla chytit,"
[47]: Prudce se po něm oženu a chytnu ho za ocas. "Na autoritu se vrčet nemá," ušklíbnu se a držím ho dost daleko od mého obličeje.
[48]: Shinx, visící hlavou dolu tě prpoodává pohledem, nakonec cvakne zuby těsně před tvým obličejem. "Jo? Ale ty nejsi autorita,"
[49]: "Přestaň, protože tě jen tak nepustím," zamračím se a zesílím stisk kolem jeho ocasu. "Nenechám tě, abys na mě vrčel a výhružně cvakal zuby," zavrčím a odmítám jej pustit.
[50]: Znova cvakne provokativně zuby, zřejmě ho to baví.
[51]: "Tak ty pořád, jo?" ušklíbnu se a trochu s ním zamávám. "Cvakání zuby nemám ráda," prohlásím a ještě více se ušklíbnu.
[52]: Shinx se taky usměje, cvakne znova zuby, "Když si s tebouzatrénuju dáš konečně pokoj?" zřejmě ho začínáš unavovat.
[53]: "Uvidíme," zašklebím se,"pokud dát pokoj znamená přestat se vnucovat, ano dám pokoj," usměji se jako Shinx.
[55]: S únavou dojdu z Tréninkové haly. Sednu si na zem a otřu si z čela kapičky potu. "Tak co, jak se ti líbil trénink?" zeptám se s úsměvem Shinxe. Jsem opravdu zvědavá na jeho názor a jestli se mu trénink líbil.
[56]: Shinx si odfrkne. "Slabý průměr," přesto je vidět, že se sotva plazí.
[57]: Ušklíbnu se. "Chceš?" nabídnu mu Oran berry. "Musím uznat, že si si při tréninku vedl dobře," usměji se a pozoruji Shinxe.
[58]: Shinx se na tebe zazubí a odmínte. "Ne-e, nadju si zase něco sám,"
[60]: "Dobře," taky se zazubím a schovám berry opět do tašky. "Až se najíš a budeš mít dostatek energie, co kdybychom zašli na Route 1? Vyzkoušet Jiskrový útok v praxi," nabídnu Shinxovi zatímco pečlivě prohlíží křoví.
[62]: "Ok, ale to odfrkávání si nech," varuji Shinxe. Přemýšlím, co bychom mohli dělat dál. Něco klidnějšího? "Celkem se nudím, co bys chtěl za chvíli dělat?" znuděně zívnu.
[64]: Usoudím, že se chce chvilku prospat. Dobře, jen ať se prospí, zaslouží si odpočinek. Já si vytáhnu z batohu notes, ve kterém si obyčejně zapisuji důležité poznámky, ale nyní do něj začnu čmárat, zatímco očkem pozoruji Shinxe.
[66]: Šťastně se usměji. Tak to moje zlobidlo na chvíli usnulo, jak milé..a roztomilé. Nechávám ho sladce spát a uchopím do pravé ruky obyčejnou tužku. Sice kreslit neumím, ale aspoň tím zabiju nějakou chvilku. Dělám dlouhé a lehké tahy tužkou, které následně zesílím tlačením na hrot tužky, přičemž si pozorně prohlížím Shinxovo štíhlé tělo. Hlava se mi celkem povede, zato tělo udělám na první pokus trochu tlustší, než by mělo, takže dlouhou chvilku strávím gumováním a vztekáním se nad negumujícím koncem tužky. Za nějakou dobu mám již skoro hotovo, takže se jen bavím pozorováním Shinxe.
[68]: Nechci ho zbytečně budit, takže jen čekám, až ho spavá nemoc přejde. Vytáhnu z batohu ty všechny čtyři berry a přemýšlím, co by se s nimi dalo dělat. Mám je pečlivě uschované v krabičce s víkem. Z jednom pár berry nic neudělám, takže se porozhlédnu kolem nás, jestli tu něco zajímavého nenajdu.
[69]: Shinx se propudí a sleduje každý tvůj pohyb, přitom se snaží moc nehýbat a neupoutávat na sebe pozornost.
[70]: Chvilku se ještě rozhlížím a snažím se něco najít, avšak za chvilku usoudím, že tu nic není. Vrátím se zpátky na svoje místo a chystám se vzít svůj notes, ale všimnu si, že Shinx se již probudil. "Jestli chceš, můžeš ještě spát," usměji se a odložím blok vedle mě.
[71]: Shinx si odfrkne, postaví se a protáhne. Přitom mu krásně křupne v zádec a snad i ve všech kloubech.
[72]: "Takže už vstáváš?" ušklíbnu se a také se lehce zvednu ze země. "Pokud si dostatečně odpočatý, mohli bychom se podívat na místní louku. Prý je tam spoustu pokémonů a předmětů," navrhnu směle Shinxovi.
[74]: Dojdu k němu přísným krokem. "Mám tě zase vzít za ocas?" zamračím se. "To odfrkávání si nech," kývnu na něj hlavou. "Jdeme," zasyčím a rozejdu se pomalu k louce. Po pár korcích se ohlédnu, jestli jde za mnou. Jestli mám být jeho autoritou, už nebudu trpět jeho drzé chování.
[75]: Zavrčí. "JE mi to jedno! Proč by jsi mě chytala za ocas?! Nic jsem ti neudělal, dal jsem ti at si klidně deš,"
[76]: "Odfrknul sis, čímž dáváš jasně najevo, že mnou pohrdáš i když si to nezasloužím," odpovím s mírným zavrčením. "Toho už mám po krk, dost, plné zuby," dodám se zamračením..
[78]: Tak jo, opět se dostáváme do té hluboké propasti. Jak dlouho ještě? "Okej, tak co chceš sám dělat a co ti na mně tak vadí? Nevnucuji se, jak si chtěl a nijak se nevychvaluji, tak co ještě chceš?" zeptám se, sma překvapena klidným hlasem.
[79]: "Všechno si bereš moc osobně. řekl jsem že mi je to jedno a ty hnedka vyjedeš. Jsi vztahovačná," odrfkne si.
[80]: "Jo, o tom vím," vzdechnu. "Omluvám se," špitnu a vzpomenu si na mámu, jak vždycky říkala přesně to, co teď říkal Shinx. "Promiň, pokusím se, aby se to neopakovalo, ano?" znovu se omluvím se smutným úsměvem.
[81]: Shinx se na tebe podívá, zaračí se a povzdechne si. "Co mám dělat? Jsi moje trenérka, i když tě nemám rád," odfrkne.
[82]: "Jo, to vím taky," usměji se,"co máš dělat? Zkus to se mnou přežít a stále se nemračit," můj úsměv se přemění v úšklebek. "My dva-bude to někdy vůbec fungovat?" uchechtnu se.
[83]: Shinx tě prpobodne pohledem a odplivne si. "NE, pokud budeš pořád tak žvanit,"
[84]: Kývnu bez toho abych otevřela pusu. "Tak jdeme na tu louku, když je ti to jedno," pokrčím rameny a čekám na Shinxe, až se rozejde za mnou.













V mikině procházím prašnou cestou, která vede od laboratoře. V té jsem byla před chvílí, jasně si vzpomínám na pocit radosti a štěstí, když jsem dostala mého prvního pokémona. Ještě je ale v pokeballu, který nyní křečovitě svýrám v ruce.
Hledám vhodné místo na seznámí, takže nakonec zvolím opuštěný listnatý strom u malého jezírka. Je tu krásná příroda, i když je to jen nedaleko městu. Posadím se do měkké trávy a zkoumavým pohledem si prohlížím ball. Takže, v tomhle jsi ty, můj první pokémon..? Pomalu stisknu bílé tlačítko uprostřed. Záblesk, červená silueta a nakonec sám pokémon, v celé své kráse-Shinx, elektrický pokémon. "Ahoj," začnu s úsměvem," jmenuji se Aiko a jsem teď tvá trenérka," představím se a ukážu mu jeho ball v mé ruce. "Je mi 12 let, ale nemyslím si o sobě, že jsem nějaká malá holka, co neumí zápasit," ušklíbnu se," zápasy miluji celým svým srdcem a chci dokázat, že mám na to být..mno nejlepší," prohlásím vcelku sebevědomě. "A ty musíš být Shinx," zauvažuji nahlas a můj úsměv se ještě zvětší.