Takeru (Helioptile), úroveň 10, ♂
ÚTOKY:
POVAHA:
STATY:
> sluneční kámen > 
> sluneční kámen > 
[1]: Helioptile se na tebe usměje. "Jasně! Chci pořádnou přezdívku pro silné chlapy!"
Lehce jsem se nad jeho slovy pousmála a zamyslela jsem se. ,,Máš nějakou vyhlídlou? Nějakou, která by se ti líbila?" zeptala jsem se zamyšleně a odendala jsem si konečky vlasů, které mi padaly do výhledu. ,,Mm.. Mne napadá třeba Thunder, Bolt a nebo Shock, což se vztahuje ke tvé elektrickí podstatě, která je děsně cool," pronesla jsem s úsměvem. ,,A nebo Shou, což znamená stoupat či letět - neboli že jdeš výše a výše. A nebo... Takashi, což je respekt. Dále mne napadá třeba Ryuu, znamenajíc drak. Líbilo by se ti něco?"
[3]: Helioptile zavrtí hlavou. "Ani jedno, všechno je to moc obyčejné. Nemáš něco zábavného?" vyskočí pobaveně do vzduchu.
Prohodila jsem nohy a zadívala jsem se Helioptilovi do očí. ,,A co třeba Erikiteru?" řekla jsem stále zamyšleně.
Musela jsem s ním souhlasil, protože Erikiteru zní zvláštně a zmateně, takže jsem kývla. ,,A co zkráceně - třeba Takeru?"
[7]: Helioptilovi se rozzáří očka. "Ano Ano! Takeru!" vykočí na tvoje rameno a nekolikrát s eokolo tebe omotá.
[8]: Vesele jsem se usmála, když mi tvoreček vyskočil na rameno a pak se omotal. ,,Dobře, Takeru. Takže parťáci?" zeptala jsem se, stále veselým tónem, a natáhla jsem k němu dlaň, i když se mi při tom docela zkroutila ruka, protože byl na mém rameni.
[9]: Helioptile si s tebou plácne a vyleze ti na hlavu, tam si lehne, chyten se tvých vlasů a nakloní se tak aby ti viděl do očí. "no a. Ted už můžeme jít spát," pronese klidně.
Takeru mi vylezl na hlavu, proto jsem se usmála. Pak ale řekl, že můžeme spát. ,,Spát? No ano, klidně můžeš spát, ale teprve jsme začali cestu - nechceš se nějak poznat, něco si zahrát?" navrhovala jsem, jelikož jsem nechtěla, aby se nudil.
[11]: Helioptile se na tvé hlavě protáhl zamlaskal a dostal ze sebe jenom. "To by bylo moc namáhavé, spát," zavřel pomalu oči.
[12]: Povzdechla jsem si a sedla jsem si do trávy. ,,Dobře, dobrou noc, Takeru," pronesla jsem a nechala jej na hlavě, protože tam si vylezl. Rozhlédla jsem se, ale více už jsem hlavou nevrtěla, aby se tím nic nestalo Takeruovi. Vzala jsem si knížku a začala si 'v mysli' číst.
[14]: Po přečtení pár kapitolek jsem zastrčila knížku do batohu, batoh jsem opřela o strom a já sama s Helioptilem na hlavě jsem se o ten strom opřela a zavřela jsem oči ve snaze si odpočinout a relaxovat. Klidná atmosféra - to bylo to, co jsem potřebovala.
[16]: Po delší době jsem otevřela oči. Vlastně jsme vyšli ve dne, a jelikož teď byl západ slunce, věděla jsem, že jsem také usnula. Lehce jsem se usmála, západ začínal a proto ještě chvíli bude. Opatrně jsem Takerua sundala ze své hlavy a opatrně s ním zatřásla. ,,Takeru?" řekla jsem jemně, aby se vzbudil pomalu a hezky.
[17]: Helipotile se trhnutím probudí vysočí a zamteně se rozhlédne. "kde Kde hoří?! Hasič je na cestě!" zanče běhat v kolečkách pak se, ale zarazí. "Jo, aha," zadívá se na tebe, asi není moc rád, že jsi ho probudila.
Lehce se usměju, když začne blbnout. Vezmu si jej na klín a opatrně ho pohladím. ,,Poslyš, Takeru. Dívej se před sebe. Je tam nádherný zápas slunce, u kterého se dá relaxovat, pokud jsi ještě unavený. Nicméně jsme prospali celý den, co bys řekl na noční procházku?"
[19]: Helioptile se na tebe podívá a nakloní hlavu. "Mě se nechce," pronese lehce otráveně, místo toho se uvelebí na tvém klíně a zase zavře oči.
[20]: Povzdechnu si. Už spal dlouho, no ne? Tohle jsem měla v mysli. Nejdříve byl veselý a teď je ospalý - dává to přeci jen smysl. Bude to s ním ještě docela oříšek. Namísto toho, abych se snažila, aby se díval na tu nádheru při západu slunce, jsem jej pohladila. ,,Relaxuj," pronesla jsem tiše a s úsměvem.
[22]: Ještě chvíli jsem sledovala západ slunce, naposledy jsem zamžourala ve snaze neusnout, ale mé tělo podlehlo, takže jsem zavřela oči a usnula.
[24]: Bžžžm, časový posun - aneb Kutí zjistila, že čas je reálný.
Spali jsme dlouho, byl tu další večer a tentokrát už bylo slunko pryč. možná, že byl pořád ten samí den, jako když jsme sledovali západ, těžko říci, ale já byla úplně vyspalá, až přespalá - nejsem zvyklá takhle pospávat. Podívala jsem se na Takerua v mém náručí - co dělá.
[25]: Helioptile s otevřenýma očima ležel v tvém náručí a překrucoval se - už se mu nechtělo spát, ale nadále se mu chtělo ležet.
[26]: Když jsem viděla, jak sebou Takeru vrtí, lehce jsem ho pohladila a snažila jsem se naplno, aby mu ležení nebylo nepohodlné. ,,Takeru? Jsi vzhůru?" promluvila jsem tiše, abych ho nerušila - přeci jen vzbudit se hlasitým zvukem je jedno z nejhorších vzbuzení.
[27]: "Mnmnmnm," unaveně zamlaskal. "Mám hlad," řekl znuděně a opět začal mlaskat.
[28]: Pousmála jsem se, když Takeru promluvil, a znovu jsem jej lehce pohladila. ,,Když budeš na mé hlavě odpočívat, bude ti vadit, když půjdeme do obchodu něco nakoupit?" optala jsem se ho.
[29]: "Zdravá procházka nikdy neuškodí!" zívl. "Tak se pohni, člověče," řekl a zasmál se.
[30]: Zasmála jsem se. ,,Dobře, dobře, už jdu," řekla jsem a vydala jsem se do města, konkrétně do obchodu s jídlem. (Více tam)
-> Obchodní středisko
<- Obchodní středisko
Přišli jsem z města - tedy z obchodního střediska - zpět tam, kde jsme byli. Položila jsem Takerua, který byl na mém rameni, do trávy, a podívala jsem se na misku s krmivem pro pokemony a poté na bobuli, která by jídlo měla udělat kyselé. ,,Chceš mi pomoci, nebo to necháš na mě?" zeptala jsem se vesele směrem k Takeruovi.
[32]: "Na vaření jsem tady expert!" vyskočil Helioptile a pozoroval všechno to jídlo. "Tak co z toho vytvoříš? Umíš vařit, žejo?"
Zasmála jsem se nad tím, že řekl, že je expert, ale pak se spoléhal na mne. Nevadilo mi to, samozřejmě, že ne. ,,No, nejsem expert kuchařka, ale něco, sem tam," pokrčila jsem rameny a položila jsem krmení k nám. Vzala jsem misku, kam jsou něco z krmení vysypala - ne ale vše, myslím, že by to Takeru stejně nespořádal. ,,Podáš mi tu bobuli?" optala jsem se Takerua, abych ho zapojila. ,,A klidně jí můžeš vymačkat na ten pokrm," řekla jsem, pak už bych to doděla. Usmála jsem se a sledovala, co udělá.
[34]: "Se ví!" řekl, popadl bobuli a vyhodil ji vysoko do vzduchu, mezitím pod místo dopadu postavil mísu a v moment, kdy bobule prolétávala kolem jeho hlavy, silně do ní z výšky bouchl, až dopadla do mísy, kde se rozprskla všude kolem - i mimo stůl. "Ups," zasmál se a domačkal zbytek bobule, mísu ti poté podal.
[35]: S velkým úsměvem na tváři jsem ho pozorovala - byla to doopravdy zajímavé a navíc se to dobře sledovalo, vypadalo to, že se vtom bvyžívá a hlavně ho to bavilo. ,,Dobře, skvěle," řekla jsem a zasmála jsem se, ale ne jemu, ale tomu, že mne to pobavilo a byl zase veselý. Zamíchala jsem to a pak jsem se na misku podívala. ,,No, takže asi podáváme?" řekla jsem pobaveně a podala jsem mu misku.
[36]: Nejdříve se na to nedůvěřivě podíval, potom k tomu přičichl a nakonec se rozhodl to i zkusit. "Inu..." řekl velmi zamyšleně, "samozřejmě by to mohlo být lepší," řekl a dále zkoušel. "ALE JE TO SKVĚLÝ!" zakřičel nakonec a začal to do sebe cpát.
[37]: Přikyvovala jsem, poslední slova mne dohnala k úsměvu. ,,Tak dobrou chuť," řekla jsem spokojeně a lehce a pobaveně jsem se zasmála. Byla jsem ráda, že mu to chutná. Nejspíše má rád kyselá jídla. Čekala jsem, až to dojí, mezitím co jsem se rozhlížela.
[38]: Po dojezení ti spadl do náručí. "Promiň, nic jsem ti nenechal," zasmál se. "Teď bych si ale chtěl odpočinout, však víš, s plným žaludkem nic neuděláš," opět se zasmál. "Jaké máš další plány?"
,,V pořádku, stejně je to krmení pro pokemony. Navíc nemám hlad," řekla jsem mu a sedla jsem si, přičemž jsem si ho položila na klín a pohladila jej. ,,V pořádku, odpočni si a nech si slehnout, ani bych po tobě nic nechtěla. Co bys řekl na to, že až si odpočineš, se půjdeme projít na Route 1?" optala jsem se ho, čímž jsem mu vlastně odpovídala na otázku o tom, jaké mám plány.
[40]: "To zní dobrodružně!" řekl, zatímco se snažil najít nějaké pohodlné místo na spánek. "Rozhodně tam půjdeme."
[41]: Přikývla jsem a položila jsem ho pod strom na trávu. ,,Co tak tady? Spalo by se ti tu dobře?" zeptala jsem se ho spokojeně a posadila jsem se vedle něj.
[42]: "Všude dobře, kde se spí nejlíp," řekl a zavřel oči.
Moc jsem jeho slova pochopila, ale to jsem neřešila. Opřela jsem se o strom a zadívala jsem se nad sebe, do nebe. Nechala jsem Takerua odpočívat. Po chvíli jsem se zvedla a uklidila jsem věci po vaření do batohu či na jejich místo a pak jsem se potichu vrátila k Takeruovi, abych ho nerušila, a posadila jsem se.
[44]: Takeru v tvé přítomnosti rychle usnul, hlasitě oddechuje.
[45]: Také jsem si lehla, položila jsem si hlavu na batoh - vlastně jsem toho využila jako polštáře - a zavřela jsem oči. Netrvalo to a usla jsem, bylo už pozdě a ráno je ještě daleko.
Ráno mě probudilo šimrání slunečních paprsků na mém obličeji. Nespokojeně jsem zamžourala a protáhla jsem se. Všimla jsem si, že Takeru stále leží vedle mě, takže jsem se podívala, jestli stále spí. ,,Spíš?" promluvila jsem tiše.
[47]: Helipotile jenom spokojeně zamlaskal a nic jiného ti neřekl.
[48]: Pokývla jsem hlavou a ještě jsem ho nechala ležet, mě se také moc nechtělo vstát a proto jsem zůstala opřená o strom. ,,Takže - půjdeme na tu route, jak jsme se včera shodly?" objasnila jsem si, přece jen nevím, jestli si to ještě pamatuje a plán na dnešek jsem mu tím chtěla připomenout.
[49]: Hlioptile otevřel jedno oko a zadíval se na tebe. "Já si to rozmyslel," protáhl se a znova zamlaskal.
[50]: Zarazila jsem se. ,,Ale... Říkal jsi, že tam rozhodně půjdeme, no ne?" zeptala jsem se trochu udiveně a vstala jsem, čímž jsem se protáhla.
[51]: Heliotpile se na zemi znova protáhl a zamlaskal. "Nom, já si to rozmyslel,"
Povzdechla jsem si. ,,Nechápu tě, opravdu. Jen ležet je příjemné, ale rozhodně by mě to nebavilo tak dlouho. Odpočíval a spal jsi už doopravdy dlouho, vlastně jsme prošvihli celé ráno a na route 1 budou jistě pokemoni, zábava, trenéři, dobrodružství... Spousty věci. Nechceš to alespoň zkusit?"
[53]: Helioptile mlaskl. "Mě se vážně nechce, vždyt to by bylo moc práce a spát je zábava, ne?" převalil se a protáhl.
[54]: Zamyslela jsem se nad tím, že bychom udělali kompromis. ,,Takhle to nikam nepovede. Co takhle, že aby nebyla práce se tam dostat, bys mohl odpočívat a nebo spát na hlavě, když je tak velká zábava nic nedělat a jen ležet, a já bych tam došla?" odpověděla jsem, pro něj je výhodné, že si může spát, zatímco já jdu.
Můj velký den byl tu. Už v tu chvíli, kdy jsem vyšla z laboratoře s pokeballem Heliooptila, jsem se nemohla dočkat na dobrodružství, které mne a mého parťáka čeká. Věděla jsem ale, že se musí začít tím, že se poznáme a spřátelíme. Nechtěla jsem nijak spěchat. Nadechla jsem se a vyhodila jsem pokeball do vzduchu. Ten udělal pár otoček a vypustil ven Helioptila - a v této chvilce se mi změnil život. Vlídně jsem se usmála a klekla jsem si. ,,Ahojky. Mé jméno je Cuttie Gilbert a jsem začínající trenérka. Ráda bych, abychom si dobře rozumněli. Abys byl ale speciální a výjimečný, nebylo by od věci vybrat ti společně nějaké pěkné jméno. Helioptile se totiž jmenuje spousty pokemonů. Chtěl bys?" optala jsem se a usmála jsem se na něj, čekajíc, co odpoví.